Dobrá energie ®
alternativní medicína
since 2002
Terapie
Základní informace k hlavním metodám terapie, které používám ve své praxi.
Homeopatie
Homeopatie je v současnosti zcela jistě nejznámější alternativní léčebná metoda. Její název vychází z řeckého homoios (podobný) a pathos (nemoc). Jedná se o léčebnou metodu starou více než 200 let. U jejího počátku stál slavný německý lékař Samuel Hahnemann (1755–1843).
Homeopatické přípravky se vyrábějí ze surovin živočišného, rostlinného či minerálního původu nebo může jít o tzv. bioterapeutika, tedy o produkty získané z vlastního organismu a jedná se tedy o autopatii.
Dalším homeopatickým prostředkem mohou být tzv. nosody, při jejichž výrobě jsou použity např. infekční tkáně nebo nejrůznější bakterie. V současné době se při výrobě homeopatik využívá více než 3000 látek a jejich počet stále narůstá.
Homeopatie je založena na dvou základních pravidlech: na pravidlu podobnosti a na pravidlu infinitezimálního ředění. Pravidlo podobnosti říká, že látka, kterou použijeme k léčbě zdravého člověka, u něj vyvolá stejné příznaky jako má sama nemoc, k jejíž léčbě má být látka použita.
Termínem infinitezimální zředění se rozumí co největší možné naředění léčivé látky v homeopatickém přípravku. Důležité je nejen dostatečné naředění léčivého přípravku, ale také tzv. potenciace neboli dynamizace. Jde vlastně o protřepávání surovin. Dosáhne se jím maximálního léčebného efektu a naopak dojde k vymizení nežádoucích účinků dané látky. Potenciace se vždy provádí opakovaně po stejném postupu.
Běžně se setkáváme s dvěma druhy ředění homeopatických léků:
1. Centezimální označené písmenem C nebo CH a dále následuje číslo, např. 5CH, 9CH, 15CH, 30CH atd.
2. Decimální označené písmenem D a opět dále následuje číslo, např. D3, D6, D10, D12, D15, atd.
Další homeopatika, která se vyrábějí ve vysokém ředění, jsou též v praxi homeopatů často předepisována. Označují se písmeny Q a LM a FC (Fluxion potency) a dále následuje číslo potence např. Q1–18, LM1–30, FC1M, atd. Poměry ředění jednotlivých skupin jsou zajímavé spíše pro lékaře a terapeuty a podrobnější informace lze vyhledat v odborné literatuře a na internetu.
Homeopatie nepracuje s hlavní účinnou látkou, ale pouze s informací. Ze surovin se dostává tato informace do homeopatického přípravku během vlastní přípravy v podobě energie. Účinná látka nemusí být v homeopatiku vůbec obsažena. Díky tomu homeopatie nemá žádné kontraindikace a nevykazuje žádné škodlivé nežádoucí účinky.
Léčebný proces v homeopatii probíhá v jakémsi obecném sledu, vyjádřeném tzv. Heringovými zákony (Constantine Hering 1800 - 1880) a sice následujícím způsobem:
1. Zevnitř ven:
Nejdříve se uzdraví vnitřní, hluboce uložené problémy, například vážné psychické potíže, pak uzdravování postupuje přes emoce k mozku, vnitřním orgánům a jako poslední se uzdraví problémy povrchové (kůže, vlasy, nehty). Nejdříve se uzdraví orgány životně důležité, pak méně nepostradatelné a ostatní.
2. Shora dolů:
Nejdříve se zlepší problémy lokalizované na hlavě, nakonec na nohách.
3. Zpětně v čase:
Problémy ustupují (nebo se dočasně znovu objeví a pak ustoupí) v opačném pořadí, než vznikaly. Nejdříve zmizí ty nejčerstvější, nakonec ty nejstarší.
Používání homeopatických prostředků je také velice vhodné pro prevenci. Zde se nejlépe osvědčily zejména Schüsslerovy soli. Název biochemické (též tkáňové nebo buněčné) soli je odvozen od dvanácti základních minerálních solí, které se nachází v buňkách a tkáních lidského organismu.
V 19. století biochemické soli definoval dr. Wilhelm Heinrich Schüssler (1821–1898), kterého považujeme za průkopníka biochemie. V podstatě se jedná o sloučeniny sodíku, draslíku, železa, vápníku, síry, fosforu, chlóru a křemíku, které se nachází v lidském těle a jejich rovnováha je nevyhnutelná pro udržení zdraví.
Získáváme je přirozeně z potravy, avšak současné zemědělství nám poskytuje potraviny často o tyto minerální látky ochuzené. V důsledku toho, i v důsledku zvýšené fyzické nebo duševní zátěže, která je pro dnešní dobu charakteristická, dochází k narušení rovnováhy esenciálních minerálních živin v těle, což se projeví zdravotními problémy.
Minerální anorganické látky se velmi obtížně vstřebávají. Bylo zjištěno, že nejlepší vstřebatelnost je při zpracování anorganického materiálu triturací na potenci D 6 a D 12. Systém biochemických tkáňových solí je běžně užíván v celé Evropě jako prostředek prevence, léčení a udržování zdraví.
Bachova květová terapie
Od nepaměti jsou lidé přitahováni krásou a vůní květin. Ty však nejsou jen vhodným dárkem či dekorací, ale také nositelkami skrytých léčivých sil mocné Matky Přírody. Jistě, každý z nás ve svém životě užíval léčivé rostliny v té či oné podobě, ať už jako lék, doplněk stravy nebo součást nějaké diety. Bachovy květové esence jsou však jiného, vyššího řádu než běžné léčivky. Dovolte mi, prosím, abych o nich pověděl trochu více.
Nejprve bych se rád zmínil o jejich objeviteli. Anglický lékař Edward Bach (1886–1936) byl, podle některých svědectví, člověkem duchovně založeným a neobyčejně senzitivním. Už od dětství velice miloval přírodu a často v ní pobýval. Vždy toužil pomáhat druhým lidem a to bylo zřejmě důvodem, proč se rozhodl pro studium medicíny. Již v samých počátcích své lékařské kariéry si však Edward Bach povšiml, že se tehdejší lékařská věda věnovala více léčení nemocí než člověku samotnému.
Dr. Bach intuitivně správně vycítil, že se za nemocemi již projevenými ve fyzickém těle skrývají příčiny v jemnějších strukturách energetického systému člověka. Byl dobrým pozorovatelem lidských povah, což mu později pomohlo roztřídit charakterové rysy do určitých typů a léčit tak člověka podle jeho jedinečného psychologického založení a nejen podle projevené choroby.
V roce 1919 začal pracovat v Londýnské homeopatické nemocnici a s uspokojením shledal myšlenky zakladatele homeopatie Samuela Hahnemanna do značné míry shodné se svými vlastními. Již během praxe v nemocnici začal dr. Bach experimentovat s prvními rostlinami ze své kolekce a výsledky jej potěšily natolik, že se později rozhodl vzdát se lékařské kariéry a zcela se věnovat objevování nových rostlin, přípravě esencí a zkoumání jejich účinku. V roce 1930 odešel na britský venkov, kde se této činnosti věnoval až do konce svého života.
Genialita dr. Bacha spočívá ve způsobu, jakým nacházel ve volné přírodě, mezi mnoha jinými druhy rostlin, právě ty nejúčinnější pro léčení a harmonizaci lidské psychiky, a také ve způsobu, jakým z těchto rostlin vyráběl své květové esence. U rostlin, u nichž objevil výrazné léčivé účinky, zprvu nelze poznat jejich vnitřní kvalitu. Některé z nich jsou užívány také ve fytoterapii, avšak v jiné formě. Další byly doposud označovány jako plevel. Významný je fakt, že se jedná vesměs o nejedovaté druhy rostoucí ve volné přírodě, tedy nekultivované člověkem. To je jistě zásadním předpokladem jejich léčivého účinku.
Další zajímavostí je metoda, jakou používal k uvolnění léčivé složky z těchto rostlin. Nejprve šetrným způsobem bez přímého dotyku s pokožkou ruky uvolnil okvětní lístky určité rostliny a vložil je do nádoby s čistou pramenitou vodou. Nádobu naplnil květy tak, aby zakryly celou hladinu, a vystavil je na několik hodin přímému slunečnímu působení. U těch druhů, které kvetou v době, kdy sluneční svit není tak intenzivní, používal metodu vaření. Vodu s výluhem neboli esencí z květů preparoval alkoholem a rozdělil do zásobních lahviček. Tyto mateřské esence v zásobních lahvičkách dále určitým způsobem ředil a kombinoval s jinými esencemi tak, jak to vyžadoval zdravotní stav jeho pacientů.
Edward Bach v průběhu svého výzkumu objevil a popsal účinek celkem u 38 esencí a rozdělil je dále do 7 skupin podle základních témat způsobujících negativní naladění člověka. Jsou to: strach, nejistota, nedostatečný zájem o přítomné okolnosti, přecitlivělost na určité vlivy, skleslost, zoufalství a přílišná péče o blaho druhých.
Dr. Bach zjistil, že odstraněním negativních myšlenkových konceptů docházelo často i ke spontánnímu, rychlému vyléčení některých nemocí již projevených ve fyzickém těle. Na sklonku života předal svůj květový léčebný systém svým kolegům a označil jej za kompletní a uzavřený. Systém obsahuje přesný návod pro výrobu, ředění a používání esencí.
Dr. Bach často doporučoval podávat esence také domácím zvířatům. Výsledky byly pozoruhodné a zvířata reagovaly na esence velmi pozitivně, což byl zřejmě i důvod, proč se jeho rostlinné preparáty rozšířily po celém světě také do ordinací veterinárních lékařů.
Biorezonanční terapie
Biorezonanční metoda BICOM je speciální diagnostický a terapeutický postup, který kombinuje poznatky Tradiční čínské medicíny, kvantové fyziky a nejmodernější špičkové technologie. Pomocí přístroje BICOM mohou být u mnohých případů zjištěny a odstraněny skutečné, často skryté příčiny zdravotních potíží či onemocnění.
Každá organická, ale také anorganická substance „vysílá“ informace ve formě elektromagnetických frekvenčních vzorků. Každá substance se skládá jak z látky, tak i ze záření. Frekvenční vzorky lze prostřednictvím elektrod, které fungují jako anténa, odebrat jako klientovy vlastní informace jak z povrchu kůže, tak i z hloubi těla, převést je do přístroje BICOM, tam elektronicky zmodulovat do terapeutických frekvencí a poté s pomocí elektrod s nimi ošetřit klienta.
Kromě vlastních frekvenčních vzorků klienta, které tvoří základ pro rezonanční terapii BICOM, lze také vlastní frekvenční vzorky „sejmout“ a elektronicky modulované je potom v rámci terapie převádět na organismus. Jsou to komplexní molekulární frekvenční vzorky škodlivých substancí, které zapříčiní poruchy v organismu. Látky, které organismus zatěžují a iritují, jsou nejen substanciálně, tedy materiálně obsažené v těle, ale také prostřednictvím typických frekvenčních vzorků, které mají informační charakter.
Působení terapie probíhá prostřednictvím optimální rezonance frekvenčních vzorků, vedených do organismu, s patologickými rušivými frekvencemi, obsaženými v těle. Prostřednictvím částečné nebo úplné neutralizace patologických frekvenčních vzorků je podnícena popř. podpořena regulace vlastního těla. Rezonanční terapie BICOM aktivuje tedy vlastní regulaci těla a podporuje tak organismus, aby se sám opět dostal do energetické, dynamické rovnováhy.
Energetická regulace předchází biochemické změně. Skutečně se odehrávají důležité biochemické reakce. Tento proces je podložen vědeckými studiemi. Princip působení rezonanční terapie BICOM lze popsat jednou větou následovně: „Redukce patogenní energie kmitání je zapříčiněna částečnou nebo úplnou neutralizací komplexních oscilačních vzorků a tím dochází k podnícení regulace vlastního těla.“
Prostřednictvím řady různých nastavení parametrů lze frekvenční vzorky vlastního těla tak modulovat, že vytváří podobné formace jako patogenní frekvenční vzorky za účelem jejich neutralizace. Přesné inverzní kmitání (časově totožné zrcadlové otočení) uvádí do chodu redukci patogenních frekvenčních vzorků.
S pomocí speciální elektroniky a modulační podložky BICOM lze frekvenční vzorky z terapeutické části transformovat do magnetických frekvenčních vzorků. Tímto způsobem pronikají terapeutické frekvenční vzorky skrz každou buňku, každý orgán, každou kost a tím vytvářejí mimořádně intenzivní hloubkový účinek.
Přes modulační podložku mohou být aplikovány dále dynamické multiimpulzní balíčky (DMI), do kterých je zahrnuta terapie drahokamů. Impulsní balíčky mají podle nastavení přístroje BICOM výstavbový nebo tlumící účinek. Hlavní cíle biorezonanční terapie BICOM spočívají v tom, že osvobodí tělo od rušivých, patologických vlivů v té míře, jak je to nutné pro opětovné uzdravení a že aktivují regulační síly vlastního těla.